Ćmárám si tvůj kardiogram

Myšlenky se nedají do hlavy pouze strkat
neschopnost přiznat ztráty je dokonalé šílenství
ale někdy je to způsob jak zůstat naživu

Samota
něco co bolí jak zlomenina páteře

Hloubila jsem zem odkrývala stromy a lesy
odpoutala se od všech zákonů
potěžkala život co se zvážit nedá
abych Tě našla

Mezi ostatními je Tě nějak víc vidět
takovej chlápek co se rodí jen jedenkrát za život
rukavice hozená na znamení duelu
a já se cítím jinak, nějak líp

Táhne na půlnoc
pár protančených bot za oknem kde končí můj konec
a pokračuje začátkem

Řekl jen
neodcházej, chyběl by mi tvůj smích