O podzimu

Javor hodil zlato do ztichlého potoka.
Za dny prožité v létě platí zlatem.
Skrýše rybí jsou obsazeny.
Kdosi sní své sny o jaru
v tůňce s jemným blátem.

Až nestydatě svěže vypadají ocúny
v podzimním uvadání.
A zase pozdě?
Kdepak jste se toulaly?
Nastal čas listů odkládání.

Kde by, popletly jsme si hodiny
no to se stává.
A listů jsme se zbavily.
(Zase se dlouho strojili!)
Tak kdy začne ta sláva?

Podzim zavoněl
hořkou vůní smuteční
kterou má pro tu chvíli.
Za listy ,lístky, lístečky
za javorové nosíky
co v piruetách dokroužily.

Vážky dotančily a konec trdlování!
Jen žába kuňka spává v obavách
trhlá sebou ze spaní.
Zdává se jí, že přiletěl čáp.
Je čas barevného usínání.

Zajíc pod vousy brblal
když hopsal prázdnou zahradou.
To on vítr, všechno spískal
všechny listy otrhal.
Ach, kdeže loňské bobky jsou?

Kdopak to strká pokaňkané listí
do poštovních schránek?
Kdo s větrem sklízí sady, zahrady?
Listí má, už celé hromady.
To podzim známý usmrkánek.

Šelesty schnoucích listů
nahradily ptačí zpěv.
Zvědavá myška
pátrá po šípkových rubínech.
Karmín a nach stékají po listech.