místo které může být blíž...
než si myslíte...
» autor: enigman |
Stála proti mně
v odlesku výplně světa
jen tak v žabkách
cosi v jejích očích způsobilo
že jsem si všiml rtů
ač se dosud nic nehnulo
ne dokud lehce nesklonila hlavu
takže se zdálo
že ji cosi uvízlo
na jiskřivém obočí
klidná tvář a bílé hrdlo
otevřená a snící
usmála se tak
že jí zoubky světélkovaly
přitom neužívala fanfár roztmívaček
ani barvy a lesku svých současnic
mohu vám zazpívat příteli?
je to velmi stará píseň
jedna z těch co proudí z toho
co je v mužích a ženách
žádná hrabivost
žádná nenávist
žádná závislost
žádný strach
stál jsem bez pohnutí
v gejzíru vášně
co se uvnitř sám sebe otáčí
začala hlasem hlubokým
ale s měkkostí vibrata na koncích
tóny od ní proudily
bez viditelného úsilí
vycházely z tváře vlasů a očí
dal jsi mi srdce
a tím i rovník
noc i den beze stínů
hrom a růže
svěží trávník
moře
i měkkou vlhkou hlínu
napila jsem se svítání
na divém větru jezdila
v opojení
jak smutné bleskem smést
květinou dobro odměnit
omývat mořem
z hlíny stavět
až svět zalije třpyt
po posledním tónu
pak náraz větru
rozvlnil její vlasy
jak mihotavý zákmit
to je vše šeptla
tak snadné to je
v té písni svěží čisté a silné
chápete?
v odlesku výplně světa
jen tak v žabkách
cosi v jejích očích způsobilo
že jsem si všiml rtů
ač se dosud nic nehnulo
ne dokud lehce nesklonila hlavu
takže se zdálo
že ji cosi uvízlo
na jiskřivém obočí
klidná tvář a bílé hrdlo
otevřená a snící
usmála se tak
že jí zoubky světélkovaly
přitom neužívala fanfár roztmívaček
ani barvy a lesku svých současnic
mohu vám zazpívat příteli?
je to velmi stará píseň
jedna z těch co proudí z toho
co je v mužích a ženách
žádná hrabivost
žádná nenávist
žádná závislost
žádný strach
stál jsem bez pohnutí
v gejzíru vášně
co se uvnitř sám sebe otáčí
začala hlasem hlubokým
ale s měkkostí vibrata na koncích
tóny od ní proudily
bez viditelného úsilí
vycházely z tváře vlasů a očí
dal jsi mi srdce
a tím i rovník
noc i den beze stínů
hrom a růže
svěží trávník
moře
i měkkou vlhkou hlínu
napila jsem se svítání
na divém větru jezdila
v opojení
jak smutné bleskem smést
květinou dobro odměnit
omývat mořem
z hlíny stavět
až svět zalije třpyt
po posledním tónu
pak náraz větru
rozvlnil její vlasy
jak mihotavý zákmit
to je vše šeptla
tak snadné to je
v té písni svěží čisté a silné
chápete?
Tipů: 21
» 22.09.15
» komentářů: 13
» čteno: 582(18)
» posláno: 0
» nahlásit
» 22.09.2015 - 10:22
dal jsi mi srdce
a tím i rovník
noc i den beze stínů
hrom a růže
svěží trávník
moře
i měkkou vlhkou hlínu
toto mě tak dojalo... ono celé dílo, je to nádhera, jak kouzelná píseň :-)
ST+Z
a tím i rovník
noc i den beze stínů
hrom a růže
svěží trávník
moře
i měkkou vlhkou hlínu
toto mě tak dojalo... ono celé dílo, je to nádhera, jak kouzelná píseň :-)
ST+Z
» 22.09.2015 - 13:43
dal jsi mi srdce
tím i rovník
dal jsi mi duši
světa střed
v paměti místo
pro píseň čistou
jež zazní jen jednou
naposled
tím i rovník
dal jsi mi duši
světa střed
v paměti místo
pro píseň čistou
jež zazní jen jednou
naposled
» 22.09.2015 - 16:38
krizekkk
Chápu
» 22.09.2015 - 23:16
detektor
ST
» 23.09.2015 - 06:13
tak snadné to je
v té písni svěží čisté a silné
...píseň žití
nádhera tvou báseň číst
ST*
v té písni svěží čisté a silné
...píseň žití
nádhera tvou báseň číst
ST*
» 23.09.2015 - 11:50
No jo, rovnik, jenže když je uvnitr beztvaroH tak se tam každej rovnik obrátí na nerovník, na to vem 100 Hundredwasseru...
Ovšem obracet lidi na pravou hlínu, to je ale velmi zaslužné, ty misio nářky,to je věc,co?
Skvělý kus : ST+
Ovšem obracet lidi na pravou hlínu, to je ale velmi zaslužné, ty misio nářky,to je věc,co?
Skvělý kus : ST+
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: počmáraní... | Následující: leknínoví chodci...