pro buzení...

Z nebes
co připomínala
modře smaltovaný kastrol
přiklopený na zem
poletovaly mihotavé stíny
ptačích hejn

zprvu jsem viděl jen povrch
a trvalo nějakou chvíli
než jsem pochopil
že jsou obdařená
duchem

stejně jako Sloe
očima z trnek
jiskřící vzruchem

vzala mě za loket
a usmívaje se
pod barevným deštníkem
proti slunci
vedla mě dál a výš

z hrudi jí tryskaly tóny
neukojené
ve své touze naplnit
a odrážely se
od příkrých skal
v ozvěně rozvířené

i já zpíval
slyšet mne však moc nebylo

v tom koutě světa
jsem byl slabším pohlavím
smířený s tím
že ona je živou hrází
proti Pacifiku šedi
neboť jsem do ní ponořen
sytím ji
a sytím se jí

a bylo mi moc dobře