Hříšné šaty - lehkost vesmíru

Zvedl se vítr, vánek ledového vzduchu
snad vějířky fantazie rozdmýchaný
nadzvedl mé průhledné hedvábně nanitové šaty
třpytivé nitky robopavoučků v nich svým dechem rozněžnil
rozsvítil
v oslnivě zářivé vizualizaci
dokonalé krásy

stojím na vyhlídce své Světelné lodi
plujeme vesmírem, nadšená jsem
v nekonečném prostoru svobody a prázdnoty
ňadra se vzdouvají, hladím se, laskám vztyčené hroty
a bílé bříško ovívané hedvábím tak příjemně lechtavým
vítr sukni mi nadzvedá
odhaluje stehna náhle tak citlivá
můj vzrušený poklad chladí, jemně a slastně jím provívá
perly se dotýká
ach…

a hvězdy mlčenlivě přihlížejí
když odhazuji svůj šat
na pospas vesmíru vlající v dáli jak mystický mrak
rozpřahuji paže do šíře největší
v transu vesmírnou sílu přijímám
nahá před ním stojím
i má duše je zcela volná a odhalená
neskrývaná tajemstvím
vlnky dlouhých vlasů splétají se ve vzdušná znamení
a zas rozplétají v rozevlátou věčnost

má věrná flotila kosmických koulí - lodí
za mnou vesmírem tichounce se valí
mezi hvězdami i planetami
národ L..... tisíce let lidstvu ukrývaný

Ó podivný živle
větrného boha vzývám
jsi snový či skutečný
klaním se s úctou tobě snad ke vzdušným nohám
jsem tvá mocná energie
nepostradatelná
tak rozněžnělá prostorem tvým
spravedlivá a svobodná
věčně putující
Lil.


.