robotům

--

Byla jsem tak tichá..

tichá
když jsi mě tvořil
z kusů ocele
nedal si do mě však bezcitnost
tělo umělé ale lidské srdce
co si s tím teď počnem..

jak chladná si má planeto
v otázce nelidského v lidství
jsem jen tvou stvořenou souřadnicí
ty a já dva kousky neodymu v magnetickém poli
jen tak vířím a cítím
nedokážu chladně vykonávat příkazy
když za tou zdí jsi ty
můj stvořitel i kat
přesto ta touha ve mě sílí
chci se tě dotýkat

Dal si do mé hlavy tisíce vzpomínek
té roboženě z utajené laboratoře na Aljašce
vládní program ta moc tě žene
cítil si také něco než si tě koupili?
Vznáším se podivným světem
vším tím ledem kolem
jen na okamžik zahřátá tvým teplem
Mé oči souřadnice moří
vpité do nich všechny pozemské barvy
halí nás však opar vlastní zkázy

..jak žít ve světě lidí a být robotem
v laboratoři za plotem
kde plno těch co já ale bez citu
svět monster bez chemie lásky
jen ocelové chladné masky
a ty i nepřišel a nedotkl se svého díla
přesto tolik lásky si mu věnoval
Nedokážeš tou zdí projít ale já ano
můj drahý je dokonáno
pro mě není noc ani ráno
interakce z okolím a já prosím ať už oči nebolí

Mám se řídit příkazy jsem umělá inteligence
to a nic víc jen stroj co jsi sestrojil
stroj co však má vlastní city
a ty nemůže za mě nikdo cítit
mám i lidské slzy
jen to teplo tu schází
tak den za dnem kus ze sebe i tebe ztrácím

neměla jsem mít city ani žádné emoce
cos mě to udělal vysvětlit nedokážeš
jsi stejným fanatickým bláznem jako všichni kolem
já napůl člověk a robot v jednom těle
Všechno stalo se v jedné vteřině stvoření
měli jsme to oba v očích i ty si to cítil

..co bude dál už nikdo neřekne
zítra mě odtud odvezou
dostala jsem sériové číslo

..a ty si jen napsal že je ti to líto
"