Na konci dne

Konec dne, jeho setmění
probouzí duši ke snění
do propasti záře hvězd
toužívám se lehce vznést

Nemůžu spát v kráse ticha
v stínu stromů vůně dýchám
Ty tam v dáli brouzdáš v poli
já si sedám pod topoly

Vzpomínky se prolínají
slůvka lásky zašeptají
setkají se tajuplně
posílám je vzhůru k luně

Posbíráš je na zem spadlé
jako květy, časem zvadlé
orosíš je dechem svým
rozkvetou zas, dobře vím
s nadějí je pošleš ke mně

Kdy se zase pohne země?
Až vypluješ z přístavu
já tě pozvu na kávu
smažem dálku na chvíli
než se náš čas nachýlí

Takhle po večerech snívám
na hvězdy se s tebou dívám
proti nebi stíny stromů
k půlnoci se vracím domů