Óda na paměť

» autorka: visla

Tam, kde se smrky k nebi tyčí,
usednu v trávu pod jehličí,
a než se Země pootočí,
složím Ti báseň k sedmiročí.

Tam, kde se kopce lehce vlní,
došli jsme tenkrát naplnění.
Scházeli jsme se s bílou tmou,
tam, kde se kopce do hor pnou.

Tam paní bílá s panem černým
stali se druhu druhem věrným.
Láska se snesla z krušných hor,
zklidnila města nepokoj.

Zima pak všechno odvanula.
Dneska tu stojím v bodě nula
a vím: čas nelze vrátit zpět.
Pěji jen ódu na paměť!

Na paměť Pánu z Rudohoří
básní se klaním, ódou dvořím.
Posílám pozdrav do mlýna,
klaním se, dvořím, vzpomínám!

Tipů: 13

» 31.08.15

» komentářů: 11

» čteno: 601(18)

» posláno: 0

» nahlásit

Komentáře (11)

» 31.08.2015 - 15:53

Ringo

Paní bílá s panem černým – to jako Věra s Jožkou? 

Neber to jako zlehčování, tvoje básnička se mi líbí.

» 31.08.2015 - 17:27

Veru

ST....je moc pekna...

» 31.08.2015 - 17:53

krizekkk

Hele, vítám. Má to úroveň, sice bych se snažil pár drobností vyvarovat, ale mně to zní. Na úvod ST. ;-)

» 31.08.2015 - 18:10

Bastet

To jednoduché rýmové schéma mi evokuje spíše písňový text, ale líbil se mi tenhle kousek. Zvlášť předposlední sloka - za tu tedy Supertip

A vítej na modré, protože modrá je dobrá, jak se všeobecně ví...

» 31.08.2015 - 18:31

ttragelaf

... no vždyť je to óda ! ST

» 31.08.2015 - 19:32

vavaoko

Líbí se mi to. Máš ST

» 31.08.2015 - 20:11

divoženka1

ST a vítej :-)

» 05.09.2015 - 23:06

René Vulkán

velmi slušně řemeslně odvedené

řemeslem myslím básnické řemeslo