Až přijdeš domů

V našem světě plném ticha
iluze zamčené jsou v nás
zima v prstech nikdy neutichá
marně snažíme se zastavit čas
...
Po nocích nechci už dál ti svítit
a být majákem pro tebe stvořeným
ten prchavý okamžik marně toužíme zachytit
ve světě zmateným, ve svetě zlým
...
Kdysi jsme bloudili
dnes se už ani najít nesnažíme
kdysi jsme snili
dnes nad tou představou občas se pobavíme
kdysi jsme tu byly
a pro sebe hořeli
kdysi jsme toužili
a v sebe věřili
...
Jak ztráci se čas a plamen míň v nás doutná
jak ztrácím víru na cestě s osudem
umučenou víru svým strachem bolest spoutá
až přijdeš domů, my už tu nebudem
...