Zapomnění v kapkách jedu

Tak mě tu máš
stínu u silnice
když odhazuji svatozář
a plaché prosby zmar
jen cizí člověk v cizím těle
čirého šílenství.

Tak mě tu máš
prázdnoto osamění
mlho na ústupu
rozbitý květináči bez listů
neúplný a nesmyslný
úkaz pádu.

Zapoměls kdo jsi a kdo jsem já
jakoby snad něco mohlo změnit
uzamčené modlitby
s odezvou v zatracení.

Už nejsem. A nebudu.
Tep slábne.
Všechno mizí.

A páchne
po špíně z polopravd.

Tak mě tu máš
stínu u silnice
se zradou vepsanou
v úsměv padlých
na nočním stolku
pod peřinou

krčící se v ústraní.
Jako poprvé - i teď
tak lehce se odpouští
křivdy jiných.

Tak mě tu máš
už naposledy

tak mě tu máš.