příběh levobočka

Shlížejí z rámů časem zašlých obrazů.

Tetičky, strýčkové, cizoložníci, prospěcháři i moudří a sečtělí vládcové
s nosíky vyhrnutýmu nahoru,
hermelínech, liškách, brněních
mající své vlastní legendy o sobě samých jakožto světcích

sdružující ražby pamětních medailí ve stříbře i zlatě
nejvyšší ryzosti

Lovecké trofeje, ocenění, okázalost
Co zde pohledávám, já, člověk příšeří prostého?

Levoboček, který ani nepoznal skutečného otce.

Tady, že kolébkou patřím?

To raději do lesů, na parník mraku,
pařezy jako hrnčířské kruhy.

Do vorařského nízkého domku,
který mne s láskou uvítá.

Světlo zvědavosti zhaslo. Hledající se vrací domů.