Vlakem

Zase propadáš hmotě
svých úniků
mříží svobody
kovaných z pražců a
štvaných hlínou polních brázd...

Skloněný nad propastí pomíjivosti
konejšíš sám sebe touhou
po mizejících tvarech

Sám sobě
pokorným bohem...
jsi

...miluješ tolik vlastní odraz
a pochybnosti svých představ?