Věčná pomíjivost

Rozbít jádro atomu
pustit síly pekla
to základní prasíla
co stvořila svět.

Nekonečnym prostorem
rozlejvá se hmota
tam někde vězí Bůh
ne v kostelních zdech.

Protejká čas prostorem
nebo prostor časem?
Vsakuje se v miliardách
chřtánů černých děr.

Horizont události
ukazuje zase
zcela jiný zákony
než platěj pro náš svět.

Vyměřenej čas -
z nicoty jsi vzešel
procházíš životem
netuše kam jdeš.

Z nicoty do nicoty
skrze brány pekel
vědom si své smrtelnosti
bojíš se jít vpřed.

Vidím svojí existenci
v zrcadle doby
generace před námi
již nesdílí náš svět.

Generace po nás
kráčejí vstříc smrti
co se teprve narodí
jde cestou smrti zpět.

Mezi tím je život
vědom si sám sebe
na konci své cesty
hledáš jinej svět.

Držíce se zuby nehty
chceme kousek nebe
bojíme se toku času
tam na druhej břeh.

Místo číše pozvedám
orosený pivo
mok lidových myslitelů
osvětí mi svět.

Tak
minutu ticha zabitejm dnům
chci
minutu ticha nesplněným snům
dám
minutu ticha těm co odešli
jen
minutu ticha se nad tím vším zamyslit.