Poslední kontakt / kostka cukru

Stříbrný blesku – koníku
z lůna jednorozčí matky
a otce ze šestinohých mýtů

spirálovitý roh něžně napíná vlákno Empatie
zabořila mu slzy do hřívy
Pečlivě a laskavě ji nechala hustá pokrývka Zakotvit
jako pavučinu mezi stromy

Poslední kontakt. Poslední kostka
cukru

zasvítil barvou rozlitého mléka
a kopýtkem vepsal do ohrádky z udusaných hvězd a hlíny:
domů...

Jeho bratranci a sestřenice
s pudrovou bělí a stejně tajemným nádechem stříbrného stínu
utvořili neslyšnou uličku,

kudy se znovuvyléčený koník s melancholickými rysy
připojil do průvodu, který ho pohltil jak uzavření vlny.

Vlákno se opatrně přetrhlo a stal se z něj kokon
který si přiložila na záňadří.

Vzpomínka