Abych se dostala do ráje...

Stojím na cestě, co vede zpátky domů
sama s tvým stínem - můj někam zmizel -

..asi se stydí,
nebo už prostě neunesl
tíhu pravdy...

...že jsem ti lhala
a že se mi líbilo
ti ubližovat.

Že se mi chtělo
běžet deštěm až na konec světa
sama, bez tebe
(i když ten svět byl i tvůj,
a z nebe padala slaná voda).

Že jsem tě milovala,
ale sebe víc,
a že bych se tě vzdala
pro vteřinu života,
o kterém psali Jack Kerouac
a John Steinbeck,
o kterém zpíval Jim Morrison.

Že jsem viděla, jak se trápíš
a přišlo mi to ubohý,
protože jsem nechtěla věřit,
že pro tebe něco znamenám,
abych se vyhnula pocitu viny
(který mě stejně našel).

A že jsem nechtěla, abys odešel,
když jsem křičela Vypadni!

A že když jsem tenkrát řekla, že tě potřebuju,
nebyla to pravda ani lež...

...bylo to přání,
pocit vyčtený z harlekýna,
že tak nějak by to mělo být....

abych se dostala do Ráje.