A já nevěděla
země je kulatá
» autorka: řeka |
Řítím se do neznáma
mohla bych sama sobě nestačit
krajina poslušná a přece rozkazující celým pokolením
proč jsem ho hledala tam kde ticho mrazí
beztvaré a přece konkrétní, ale já nevěděla
Procházím Foucaultovým zrcadlem
stopy se za mnou zavírají
vidím jak zmateně a přece plánovitě pobíháš sem tam
ztracená prostota bez které nelze žít
mohla bych sama sobě nestačit
krajina poslušná a přece rozkazující celým pokolením
proč jsem ho hledala tam kde ticho mrazí
beztvaré a přece konkrétní, ale já nevěděla
Procházím Foucaultovým zrcadlem
stopy se za mnou zavírají
vidím jak zmateně a přece plánovitě pobíháš sem tam
ztracená prostota bez které nelze žít
Tipů: 21
» 22.07.15
» komentářů: 18
» čteno: 728(18)
» posláno: 0
» nahlásit
» 23.07.2015 - 20:15
Ve Francii musí člověk psát aspoň z deseti procent nesrozumitelně, jinak ho lidi nebudou brát vážně.
Michel Foucault
To platí i v Čechách.
Michel Foucault
To platí i v Čechách.
» 24.07.2015 - 07:00
někdy se zamotáš ve vlastních stopách,
překvapená, že tudy muselas už jít...
divíš se, kam člověk sám do dotáh,
a z pout se dokázal uvolnit...
překvapená, že tudy muselas už jít...
divíš se, kam člověk sám do dotáh,
a z pout se dokázal uvolnit...
» 26.07.2015 - 16:40
krizekkk
ST
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Nedoslýcháš na můj svět | Následující: Dobré ráno zítra, musím se vrátit, abych se našla