Iluze před očima

Kamenný stůl svírá mi dech
Otáčím se zpět
Několik vět z Tvých úst
do mého světa na křídlech ...

Trocha mraků dešťových
ostříbřilo mech svým pláčem,
osázeným špetkou snů

Stav se v mé duši na kus řeči
Projdi se mým pestrým dnem
Lov mě jak plachou laň
Pak..proměň mě..
Dlaň pořezaná životem,
navždy vepsaným osudem...

Při každém pohledu ven
...radostná zpráva
o rozplynutí celého světa
v jediném momentu pomíjivosti

Perlová nádhera mizí
Květy skloněné k zemi
Ctí každý okamžik nahlédnutí
..za slova, za obzory,
za skvělé a nedočkavé nic

Podstatné zůstává,
krása opadává,
s esencí dalšího života,
v tajemném koloběhu
neprobuzených ...