Jsou to cigarety, co mi vadí?

Jsou to cigarety, co mi vadí? Nevím, spíše hlavně jejich kouř.

Řekla bych že s věkem se mi averze na kouř zvětšila.
Někdy nechápu jak jsem dřív dokázala hodiny přesedět a překecat v zakouřených hospodách.
Na letní zahrádce a podobně mi nevadí, pokud nesedím po větře.

Ale i přesto umím je tolerovat

Moji rodiče když jsem byla malá kouřili oba. Pak jsem já i brácha měli nějaké potíže, alergii a tak, já měla dokonce náběh na astma. A máma přestala kouřit ze dne na den. Tátovi to trvalo dýl, ale nakonec taky přestal.

Taky v minulosti jsem chodila nebo i žila s muži co kouří. Dokonce jednomu jsem ráda balila cigarety na jeho kombajnu. Balit je - to se mi líbilo - byl to takový rituálek.

Naše bábi žel kouří taky.
Mrzí mě, že s tím neumí přestat jako moje máma.
Ale když vidím jak miluje Mišáka, jak si s ním umí hrát,
tak si vždy říkám, že ji všechno odpouštím.

Nikdo nejsme dokonalý,
já mám taky své závislosti a Jarda taky.
Ale spojuje nás láska.
I když je to hlavně láska k tomu našemu malému.

A ono i s tím jak mi vadí kouř není zcela jednoznačné -
třeba doutníky ty mi nesmrdí, ty mi voní nebo někdy taky fajfka ...
anebo vodní šíša ... tu si tak jednou ročně i já ráda zabafám.

A taky mi nevadí kouř trávy.

Já sebe i své klienty taky vykuřuji - obvykle bílou šalvějí.

Taky si musím dávat ještě víc pozor na svá přání. Loni jsem chtěla na jeden koncert a děsila jsem se že to bude v uzavřené hospodě a že tam bude hodně nakouřeno.
Taky že bylo, ale nic jsem necítila. Měla jsem děsnou rýmu.

Tak asi tak ...

A jakpa to máte vy? Vadí? Nevadí? A co vám vlastně vadí?