Sošné sny bez soch s touhou věží a moře

Pluji si oblohou
nemám svůj styl
možná chci padat
možná letět
nevím, co s tím.

Nejsem krásná socha
se zvonivým srdcem
rozdrolená v prach
cinkající v úsměvu tvarů.

Neztrácím strach
neztrácím sílu ni ideu
v slzách, moři či v kameni
možná poztrácím se v budoucnu
snad o století později
kdo ví...

Ve věži mého hlasu
slyšíš smutné zvony
a já ve tvém velrybí zpěv
pod majákem
co v něm Slunce žhne
a vlny skály olizují
ploutev plácne
zvonek zvoní
divné je pak
jitro v probuzení

šplouch a cink.

*

Láskyplné ranní políbení
rozsypané drahokamy
cink a šplouch
co bylo
je.


.