Lanovka skrz čas aneb Koule na spirálním laně

Vesmírným prostorem
v temném zpěvu ztracených korábů
monstrózní průhledná koule
valivě putuje osamělá
věky zraněná, otlučená
s ornamenty šrámů vědění
mystickou esencí vykouzlena

stříbrné lano táhne se beztížností
do nedohledna v temné úžasnosti
klouzající snová koule zhmotněné duhy
propojuje všechny vesmírné světy
lanovka skrz čas

U konce času povznesen chrám světla
oslnivě bílé věže hroty ostré
paprsky z nich rodící nové hvězdy
rozprášené pro parádnost planetárního nebe
okna průchody do vzácných dimenzí
sama sebou obtočená spirální schodiště
zmatenou mysl poutníka zavedou
do tajemství skrytého sálu zbloudilých múz
kvetoucí zahrady všech děl a skvostů světa
tam múzy svá moudra slastně vdechují
pro lidstvo navždy jim vzdálené
ve zvrácené pomíjivosti bytí

sál zářící světelnými květy ve spirálních propletencích
v barevné vůni spektra neexistujícího slunce
nepropustnou temnotou toho místa
hlubokým závojem snů
hrdě pluje a pluje

průhledné bytosti svými hadími těly
jak mléčně mlžný vánek křehkou kouli obtáčejí
její cestu tiše a trpělivě jen lehounce řídí, navádí
by nezbloudila a mířila ke svému cíli
který nikdy nepozná

lano třpytící se vzývavým jsoucnem
tajemství své koule nevydá
neb v čase a prostoru
nikde a nikdy
nekončí

není

vesmír uspal čas
nezpívá


.