Vím, koho vinit

Vím, koho vinit...
K čertu se šlechetností.
Rozpadla se v prach.
Vím, koho vinit...

Už jsem dospělá
Už dávno nemám strach
Z tvých slz...
Ani z tvých slov,
co šlehala jak bič.

Pořádám lov
Na dětské vzpomínky
Choulí se zraněné
Na dně mé mysli
Kam jsem je schovávala

A teď to bolí
Světlo v očích po letech v temnotách
Ty oči - v bolesti zasněné
A srdce nevědělo
Koho vinit...
Jen odraz v zrcadle.

Rozbitá zrcadla
Světlo po temnotě
A nenávistí rozechvělé tělo
Už vím, koho vinit
K čertu se šlechetností...

Nejsem to já.
Jsi to ty.
Jsme si podobné jako noc a den
A přesto jedna od druhé k nerozeznání
Já a ty.

Už nemám strach
Z tvých slz
Ani z tvého křiku
To dítě ve mně zemřelo....
Všimla sis?

Ne - nevidíš
Nic kromě sebe
A já...
Já jsem byla ta lepší z nás
Už nejsem.

Vyhrálas.
Už vím, koho vinit.

Ta holčička, co plakala
Na chodbě u tvých nohou
Je pryč..
Sebe mi líto není.
Lituju ji.
Byla mnou.

Byla mnou.