Labutím

Potichu poslouchám
šum křídel labutích,
má duše vězněná
v bělostných perutích
s nimi odlétá.

Zamrzly hladiny
všech říčních zátočin,
k letícím labutím
stokrát se otočím
s rozloučením.

Leťte, vy krásní ptáci,
kam jen vás vítr volá,
nad vámi šedé nebe,
pod vámi pole holá
- neznáte cíl.

Leťte, kam srdce touží,
já budu čekat navěky,
dokud zas neuslyším,
váš zpěv, jak od řeky
se ozývá.

Potichu poslouchám
šum křídel labutích,
má duše ztracená
v bělostných perutích
odletěla.