Houpací kůň

Ach,
jak já nešťastná,
přijdu k mému přelomenému,
přetíženému,
rozbitému,
houpacímu koníkovi?
Chtěla jsem se ještě houpat,
teď maminka se zlobí.
Chci si najít náhradu,
které budu říkat: „Hyjé!“
Dokud duši nevypustí,
dokud se nerozbije.
Ach,
jak já nešťastná,
kde mám jen hledat?
. . . . .
„Podívej se, holčičko,
na ty mužské tváře.
podobnost je u leckterých,
ve všech očích ale záře,
svítí skrze dutou hlavu,
ty dělej, co ti rozum káže,
volej „Hyjé!“
Pořád žije?
Tak utáhni oprátku,
houpacímu hříbátku.“