Pro silniční čáry

Jen tím, že ji objal, k jitru, očaroval ráno
a tak slunce svítí pořád bezbolestnou cestou,
na otázku "Chci žít?" věcně odpověděl "Ano."
a zápalná směs pak vozu vzkypěla jak těsto.

Pro silniční čáry si tak mohl zkusit úsměv
a na střípcích značek žily krásy dovolených
a závoru šeptem ze sna prosil jemně: Pust mne...
pětatřicet let jsem člověk a z loňska i ženich.

Jen tím, že si sedl, zavázal se a dal sliby,
jen tím, že měl nárok, dostal úkol v běhu dneška,
ozubím se táhla: klovatina, to se líbí,
metafora na život, a ještě tak málo těžká.

Závazky, úkoly, sliby a nároky,
života žvýkačka táhne se ozubím
a z mety na metu, zkažené přeskoky,
co pod stůl zametu / s čím se vám pochlubím?

Na ploše pod nebem fouká den na svíčky.
Po noci pravidlům na povely.
A mladí lidé dál skládají básničky,
protože příliš jsou osamělí...

...a já
už
ne
:)