Udivený orgasmus

Zírej, človíčku bázlivá
protáčej si panenky, zakruť jim
krkem
hračky či oči, vše je přece ke hraní
vykruť se celý do spirály šlach a žil smotaných
hry do němoty hrané až na
sedření kůže
z chlapce hry nedělají muže i z holky babka být může
svíjej se v transu bezpochybností
bez slabosti ducha, sakra, věř si!
Dlouhodlouhá řada hloupostí ve tvé mysli
plazí se jak žížala otupělá, slepá, hluchá
články pomotané, v sebe zasouvané, přesouvané, podsouvané
v křečích smečka červů smělá hladově a nezřízeně
dravá
přibíjíme minulost hřebíky strachu
existují i skoby
smrti
pach prachu ztracený v hrachu kuliček zelenosti
lusky podlouhlé a zahnuté svádí svou špičatostí
budujeme hnízda neřestností
saháme a vnikáme si
do rozkroků
pochod hormonů slasti
pasti v žáru pokroku a úleva ve výstřiku
vášeň vykoulených a vykulených panenek
vztyčených mužství a bradavek
jsou přece ke hraní
a v mušličkách míza slasti, ach
vykroucené krky od údivu
zakláníme v extázi hlavy
z nich sloupy všednosti a únavy nám ční a trčí
jak pyje hříchu čekající od zbytku světa úlevy
zírej človíčku, dokud je na co
jsi nečekaně oslněn, okouzlen, vyčerpán, zardoušen
avšak nakonec sám sebou explodující
v šíleném orgasmu.

Niterné touhy však zůstanou
ve svíjivém tajemství.

Všichni je máme…



.