Království posledních

*

Pod silou tvých štítů
splynu s okolím

a tak se tvářím že nic netuším
že jsem posledním

kdo vázne na tvých rtech
a v příbězích slehá jako mech

a tak se tvářím že už vím
jak chladí tvůj stín

a tak si přivoním
ke sklence z mladých vín

s mléčnou drahou na zádech
těžko popadá se mi dech

a tak se tvářím že už vím
jak tě v příštím příběhu osvobodím

ze zajetí země a vody
sám Dareios mi nalévá medovinu

a tak se tvářím
že možná za chvíli zhynu
naoko

z tvých stěn
voní jak ovocný pel

jako tisíce včel

a tak se tvářím
že znám písmo lásky
harfu žen

místo toho ti jen kladu
mezi vlásky
další sen

a tak se tvářím
že nejsi nic

bojím se že mě prozradí
i mé oči..
a zářná líc

radosti poslední
do květin usedajíc

a tak se tvářím že nejsem radosten
víc než na svátky
všechny a všech

a tak se tvářím že nedostal jsem
dárek největší
dražší mi než dech

totiž tvůj skvělý
věčný
břeh

*

pod silou štítů, tuze spí, dva trochu znaveni
usedají do květin, perou se o svá místa
nebo se jen tváří že ne
možná jsou už ty dvě lodě spojené
možná kapitáne
máme v podpalubí velký kráter
a kde se nám tam vzal..?
stojím.. a dělám že jsem kapitán
všech tvých moří, drah i sfér
nakonec, jsem to já kdo z tvých rtů
při předčítání zešílel

*