Noc kostelů

Noc kostelů 2015, kostel sv. Tomáše, Moravské náměstí, Brno.

Naše stanoviště bylo venku, vedle kostela. Postavili jsme z kartónových krabic zeď, na kterou bylo možné psát vzkazy Andělům (význam slova Anděl je Posel moci boží). Taky jsme rozvěsili biblické texty týkající se Andělů, "životopisy" Archandělů a modlitby k nim.
Lidé se zastavovali, psali, mluvili s námi ...

Ale třikrát jsem v rozmezí tří hodin prošel vnitřkem našeho kostela.
Viděl jsem využitá stanoviště pro přímluvnou modlitbu. Sestry a bratry skloněné v modlitbě. Naslouchající, povzbuzující, informující, žehnající … taky moře plamínků proseb - zapálené tisíce a tisíce svíček, kdy každá představovala konkrétní prosbu jednoho člověka.

Slyšel jsem svědčit o Panně Marii před jejím obrazem (darovaným Karlem IV.) a žasl nad statečností kluků ministrantů i jejich opravdovostí. Síla svědectví byla nejen ve vyprávění o zázracích při dobývání Brna Švédy, ale hlavně v tom, že mluvili o vlastní zkušenosti a osobní víře. Dopad oné síly byl jasně cítit i vidět v soustředěných tvářích hroznu lidí, který je nepřetržitě obklopoval.

Vícekrát než třikrát jsem se šel občerstvit vínem.
Tam jsem si doslova sáhnul na laskavou a přirozenou dobrotu našich lidí. Úkol, směřující k odpouštění druhým, spolu s dobrým vínem, rozdávali s přirozenou lehkostí a láskou.

Skákací hrad jsem po zralé úvaze vynechal, aby atrakce mohla fungovat v dalších letech. Výbornou kávu a kvíz ne.
Kapela našich mlaďochů z komunity Emmanuel, měla šťávu a při pantomimě jsem já, starý harcovník, posmrkával.


A pak taky přišla dívka, něco málo přes dvacet. Uvnitř kostela se rozplakala. Nějak se našla s mou kamarádkou, která je psycholožka a sloužila v kostele na jednom ze stanovišť. Ta ji krásně ošetřila a zavolala mi, když zjistila, že jedním z problémů jsou nějaké drogy. Mluvil jsem pak s tou dívkou a modlil jsem se s ní, protože si to přála. Předal jsem kontakt.

Hned v pondělí přišla ke mně do poradny a začali jsme pracovat na její změně. Projevila silnou touhu po terapeutické podpoře, doprovázení a modlitbě za své znovunalezení. Nebyl jsem proti.

Nebo přišel mladík s maminkou. Oba obtíženi situací, kterou dva roky odžívají. On obavou, kam až spadne, když bude pokračovat v soužití s pervitinem. Maminka strachem o život svého syna. Oba pak přetíženi plány jak situaci řešit. Nápady, které však byly ovlivněny hrůzou, zmatkem a tápáním.
A tak jsme se potkali. Začal jsem s mladíkem mluvit, ptal jsem se. Otevřel se a rozplakal. Po chvíli se krizová intervence svezla na životní opory. Na živého Boha. Na osobní svědectví co Bůh dělá v životě člověka. Nakonec kluk přijal nabídku modlitby. A tak jsme se na okraji bazénku pomodlili za světlo do jeho situace a za uzdravení.
Nabídku k pokračování přijal a hned 2. června přišel do poradny. Krásná práce, protože z něj přímo čišela naděje a odhodlání.
Jeho mamince stačilo pár jednoduchých slov podpory a požehnání.
Předchozí odstavec jsem začal slovy: „A tak jsme se potkali“. Přesné však je: „A tak nás Bůh potkal“.

Co ještě vidím jako podstatné.
Než hoch přišel ke Zdi napsat vzkaz Andělům, než jsme spolu začali mluvit, prošel naším kostelem. Vyslechnul svědectví o Panně Marii Svatotomské, přijal její obrázek, přišel si pro požehnání a zapálil svíčku prosby.
Než přišel ke mně, byl připraven.

Lidí, které jsem takto „potkal“ bylo daleko víc. Díky za to.

Noc kostelů byla pro mě „Spolu – Prací“ napříč naší farností.
Bez ohledu na to, do kterého společenství, komunity, party kamarádů nebo názorové skupiny kdo patříme.
Byla „Spolu – Dílem“ na budování Božího království.
„Spolu – Evangelizací“.
Bůh nás sjednotil.

Noc kostelů (i když sv. Tomáš s přilehlým náměstím stojí na místě) byla jitím vstříc lidem.
Bohu v lidech.

A tak mě k tomu napadá:

Je čas, Tomáši
ty, vírou bohatý
otevřít náruč

Kolika bratřím
v prázdnotě zajatým
strašně se stýská

Tomáši
Blíženče
na časy se blýská.