Gentiana verna

Ráno je džbánek buclatý
a já se těším co v něm bude
jo, napájí mě královsky
nejsou to doušky mdlé a chudé.

Den bláznivě se rozjiskří
víc než si kdo pomyslí
i s rozbitými koleny
a prstem přiskřípnutým poleny.

Nohy mi visí z houpačky
čekám mám v kapse minci
to kdybych zaslechla
kukat kukačky.

Těším se na vůni lip
na jahody, na bouřku
na horký čaj s citronem
na to co potkám za rohem.

V dlani zahřívám oblázek
z daleké Kondopogy
těším se z lásky
co na plnění snů má vlohy.

Už dávno nepláču
jako jeliman se musím usmívat.
Bože přijmu všechno
i to co pro jiné je málo
dej mi co ti bude přebývat.