Jak to jen říci?

Na obloze zrůžovělé mraky,
na zemi kaluže od deště.
Jdu ulicí, jíž procházíš taky,
zavřené dveře - je mi teskně.

Kam mizí stopy prožitého dne?
Prodchnutý byl mnoha vůněmi.
Do kavárny mne tichý básník zve,
se zdmi popsanými básněmi.

Třikrát se otočím a je ticho,
to zrazené tajemství času.
Jdu ulicí - tebe je mi líto,
slzou mám obtěžkanou řasu.

Miluji tak, že mi schází slova,
tvář mi hoří do purpurova.