Ďasové

A už se to zase ve mě tají

ten pocit

že pokud nesložím slova

do zapsatelných emocí

nevejdu se do svého těla

už zase ďasové

ty malí přisluhovači

příliš prudké fantazie

ťukají do spánků

morseovkou

neznělé tóny

touhy po výjimečnosti

už zase se mi tají dech

a naskakuje husí kůže

z představ

namalovaných na bílém plátně

mého podvědomí

odrážející se

na sítnici očí protijdoucích

už zase trhám básně

ještě před napsáním

protože nedokáží zachytit

co ve mně křičí

to nefalšované šílenství

dané nedostatečností

lidských možností

už zase nedokážu psát

tak jak bych si zasloužila umět