Nezlobit...

Usedla smutně
na útlém pozadí
volánky sukně
židle ji pohladí

nevděčná krása
zazdila duši
je kusem masa
co mu to sluší

pohledy očí
v nich něhy žádné
za rohem končí
smyslně prázdné

opilá vínem
trapnými bonmoty
i věčným splínem
přítulné samoty

v zrcadle spatřila
několik tváří
z jedné se zračila
svraštělá stářím

možná jen líbezná
chtěla vždy být
jako ta princezna
rozmarně žít

ve zlatém ranci
překrásné masce
možná dá šanci
přece jen lásce

P.S
K vám se ta slova
však vůbec nehodí
jen si je schovám
až některá zazlobí