Toužebné nahlédnutí

Světelnou krajinou duše procházím
...
Rafinovaně ten okamžik usmířil zmatek
Až na dně ... pak ...
temnota odhalila tvůj chrám

Propastí padám jako o závod
Chrám plný krvavých pout

V Tobě našla jsem záchytný bod

Stále naivně hledám střed Vesmíru
Pulzující víru v oblastech kamenných,
i dechberoucí podívanou mého sebeklamu

Pohrávat si s odlesky nitek vědomí
...druhých...

Jak snadno podléháme iluzím
na plátnu malíře, který říká si přítel

Ach, má drahá ... ta hra nemá konce ...
Snad jen odpočinek pro zhojení ran
Hra života opět zve mě dál

Je krásný ten vnitřní klid, který znovu
provokuje a prosí o kousek něhy nabodnuté
na trnech růže
Duše souží se, bezejmenná, ochuzená

Ty, která tančíš u kostela k ránu
...
pro všechny okouzlující dáma,
v pokoře modlitby Pánu...
a za tím vším, za slovy, úsměvy
...tančíš děsivý karneval...

Vzrušeně stojím opodál



...nedočkavá