The little things - Malé velké věci

Není to tak dávno, co jsem vyrazila jako Honza s ranečkem (dneska se tomu říká handlugidž) a malým bronzovým slonem v kapse do světa. Posbírat zkušenosti, potkat jedny z nejbáječnějších lidí, kteří existujou, zbavit se nudy, stereotypu a otupělosti ze života (a taky všeho, co mě za dva roky naučili ve škole), naučit se dobře anglicky a splnit si pár snů. A nevědomky, jako bonus, jsem našla i smysl života.
Život bez malých věcí: 7:00 ráno. Budík. Vypustit krakeny. Dát si kávu a snídani. Spěchat na autobus do školy. Sedět v poslouchárně. Čekat na autobus domů. Uklízet a vařit. Dát si večeři. Zavřít krakeny. Mít sex. Nastavit budík. Jít spát.
Život s malými věcmi: 7:00 ráno. Tancovat, když budík hraje oblíbenou písničku. Krakenům svítí slunko, dusot kopyt, vlající hřívy. Srkat horkou voňavou kávu a válet ji na jazyku jako víno. Utíkat na autobus a cestou podržet dveře sousedce s dvojčaty. Učit se něco nového a poděkovat. Pozorovat život ve městě, usmívat se a mezitím čekat na autobus domů. Zvelebovat a ochutnávat. Vyprávět a naslouchat, když se večeří. Chrastit kbelíkem ovsa a zavřít krakeny. Milovat se. Nastavit na budík novou písničku. Nechat si něco hezkého zdát.
Vidíte to taky? Jak je smysl života v detailech, v malých věcech (a tak mám malý byt, malý plat, malého muže a malého psa), v pár milých slovech navíc. Proto se asi tak špatně hledá a člověk někdy snadno prochodí půl světa, aby ho pak objevil ve vlastní kapse v podobě slona se zvednutým chobotem pro štěstí.