Věž snů

Sny chudých poetů
Souloží s vyzývavými verši
V polohách strachů
Z reality

Je pro ně těžké
Břemeno
Oddělit svoji
Přirozenost
Od sličných slov
Na která mnozí
Hledí ve vytržení

Hýčkají si své sny
Někdy na papír
Hodí onu noční inspiraci
Obléknou ji do
Moderní róby Poetiky
I když vědí, že realita
Je tvrdší než pád z věže snů

Sny se proměňují
Chameleoními barvami
Množí se prolnutím
Myšlenky autora
A jeho iniciativy

Není lehké říci pravdu
V některých partiturách
Ale co jiného vlastně jsme
Než neplacení herci
Každodenní reality…?

Říkat lži
Můžeme přeci
Ve snech
Aniž bychom
Tvrdě narazili

Ona lež je jen
Taková kratší cesta
Po které tápe lidská mysl
Zanechává otisky
V mozkové kůře…

…i cesta může být cíl!