Zpěv Sirény

Na skalách sedí dívka, pohádkový zjev,
až k moři doléhá její krásný zpěv,
ty nadpozemské tóny lidské ucho ošálí
a lodě jako skořápky se tříští o skály.

Marně si námořníci uši zacpávají,
i přesto k nim ty melodie pronikají,
pod kůži, do krve, až na samotnou dřeň,
kdo tenhle zvuk uslyší, ten je zatracen.

Loď, co do těch míst zabloudí, nebude dál plout,
těm kouzelným písním nelze uniknout,
Siréna si češe vlasy, krásná k neunesení
a dál sladce zpívá svoji píseň pohřební.