zámkům se vede nejlíp pod sluneční září...

záhyb tuniky jí přiléhal ke stehnu
ruce zkřížené na kolenou
měly jemnost
a délku srovnatelnou
se sochami dávných dynastií

tvář posetá pihami
co nese paměť starého božství
vyzařovala vyrovnanost
i odklon od běžného světa
a ty její oči
pronikají do vás
třpytem hvězd
jejichž světlo putuje celá staletí

ta co zná tajemství
osnovy i útku
ke spojeni posvátnými uzly
k vytváření obrázků
jedna z nejzručnějších
které umění ovinulo čelo
věncem dobrých pověstí

tón její řeči
připomínal melodii
nešlo o formu
zacházela mnohem dál
posvátná i barbarská
přerývavá i lyrická
vzletná i hlubinná
ve zvukových arabeskách

povězte mi příteli
není to naivní
poutat se jen k pozemským živinám krás a požitků?

to mi připomíná
královskou renetu
jak hoří na vrcholku palmy
vy ale nebudete ta
co tráví život na palmě

nebuďte drzý
kolik má očí?

tři a sedm

usmála se a políbila mne

dosud jsem neochutnal marinovanou ještěrku

vy nezdvořáku
zdáte se bystrý
což u mužů není právě běžné
ale teď mi odpovězte jasně
vy oslí měchu
jinak vás podrtím
paličkou na bobkový list
přemůže tisíc sýkorek tygra?
a jak se zachová tisíc tygrů
když chtějí chytit jednu sýkorku?

to náhodou vím Lagartijo
tygr se skrývá v řece
a řeka je ukryta ve vašem oku