Hledání

I když se mi občas zdá
že hledání postrádá smysl
většinou ve chvíli
kdy zklamaně sleduju ten cizí odraz v zrcadle
ztrácím se
padám
a přemýšlím
jak dlouho už tě neznám.

I když jsem bez tváře
umím žít s maskou
a s představou sebe samé
(abych se nerozbila)
navíc
po tolika probdělých nocích
a dnech strávených duševní sebedestrukcí
konečně vím
kdo jsem
jaké to je, být šťastná
milovat
odpouštět
radovat se
dívat se na lidi s nadhledem a shovívavým úsměvem na tváři.

Ironické.

Prý jsem nemocná
přesto se cítím skvěle
vlastně
nikdy jsem se necítila líp
svobodná
opravdová
...svá.

A jen kvůli tomu pocitu nikdy nepřestanu
donekonečna vysvětlovat lidem,
kteří si nevidí dál, než na špičku vlastního nosu
(a někdy ani tam ne)
nejsem muž
nikdy jsem nebyla
nikdy nebudu
a může vám být hovno po tom,
jestli nemám kundu
já jsem šťastná
(a budu ještě šťastnější.)

nalezená.
Po letech tápání a upínání se k iluzím.
Nemá co ztratit, snad jen naději.
I když ji to nejtěžší ještě čeká
ví, kdo je.