Nová

Všechno je zase nový
cestou ve vlaku
směrem k oknu ven
stromy mě svou jarní zelení snad pohltí
cítím jak se stáváš součástí mých krásně šílených představ



Už to tu bylo kdysi jednou
ale v pozadí stál jen smutný klaun
co se občas ani na svých málem neudržel
nechci psát fráze o duševním přístavu
rty jsou ještě suché od tvých polibků
ale je to tajné místo
kam se navracím zase zpátky
jak ptačí mláďě ze zkušené mezi skály


Miluješ prý varhany a jejich zvuk
však místo nich
svíráš mé útlé tělo, podobající se flétně
a já se ti poddávám
je to prastará melodie
jak z jiného století



Neznám její pravé jméno
ale všude se o ni nejvíc píše
křtí ty nové
jiné svou intenzitou drtí
chci to zas a znova
když šeptám
jak miluju tě k smrti