K manžílkovi

Prý mystická jsem jako soška,
jíž stála mustrem galská žena.
Jak Italka, tak také Češka
je ve mně silně vkořeněná.
Na cíše šelma ochočená
si po většinu času hoví
a v žárlivosti dělá křena
vždy, když se lísám k manžílkovi.
Dnes tázala se rázná kněžka,
zda hřích mě barví do červena.
Ten útočivý dotaz dneška
jsem negovala ovíněná.
Teď na ulici beze jména
vyhlížím taxi, snad mi sleví.
Zas bláhová i ošizená
se budu řítit k manžílkovi.
Jo, doba bývá sem tam těžká
však nepodvrátí má kolena.
Ač bodá někdy umem ježka,
jen rozkoší mne poznamená.
Před kaplí Matka představená
do řeholních řad duše loví,
já byla ovšem předurčená
ctít sympatie k manžílkovi.
Sousedka dvakrát rozvedená
mi závistivě z okna poví,
že čeká na mě první cena
za loajálnost k manžílkovi.