O pastýři

A záře rozlita ... světlo za světem!
Myšlenky kráčí jako stádo ovcí,
pastýř jde tiše, zvolna a zamyšlen,
v podivném přísvitu číhají lovci.

Břehy již rozkvetly ... jako zázrakem,
navzdory těm chladným, nevlídným nocím!
Pastýř provázený bílým oblakem,
zpívá píseň svým milovaným ovcím.

Lovci v té zlé noci ovce pochytali,
zlaté zvonečky se v bahně válí.
Pastýři srdce na cáry rozervali
a ještě se plačícímu smáli.

Zvěsti se světem jak lavina šíří,
pastýř si utírá zkrvavenou tvář.
Lovci hodují, smějí se a hýří,
pastýřem je nyní z nich největší lhář.