Proti vlastnímu strachu

Vina
sebeklam
naděje
paranoia přirozenosti
oceán snů a probdělých nocí
s životním smyslem a cigaretou doufá v budoucnost
to ale nestačí...

Označená
život, ovládnutý rozhodnutím většiny
růžové brýle, ležící na zemi
rozbité na prach, vyprávějí příběh beze slov
naživu, ale mrtvá
spoutaná v kómatu, čeká na vysvobození
pouhá silueta reálné podoby
zasraná morálka
hřích
zvrhlost
zrůda
...špína u vlastního prahu
zavřené oči závistí a pokrytectvím
zaslepení, lhostejní

nejsem jako vy
křičí s neústupnou rebelií v očích
lepší skončit v pekle,
než si jej prožít
raději být vyvrhel,
než se stát loutkou
seru na tebe, nebe

...řekla a šla dál,
dokázala být šťastná
probuzená ze snu,
zahodila masku
a zemřela s úsměvem na rtech.