Oblázky

Valounky, oblázky, kamínky
sbíhají se mi doma
kamenné řeky pramínky.
Nevím co je to za vášeň za posedlost
v tomto směru si neumím říci dost.
Snad ve mě zůstal pud lovců zvířat
a ten mě nutí kameny sbírat.

Stávají se mou kořistí
i když ukryjí se do písku či pod listí.
Balvánky, pazourky, šutříky
ze všech možných míst a měst
ze břehů moří, potoků i prašných cest.
Jsem dcera práčete z husitských válek?
Snad je to snášení do domu dálek.

Hledám je bezděky a podvědomě.
S láskou je ukládám po celém domě.
V náruživosti lakomce Harpagona
zaplavuje mě štěstí, že je mám doma.
Nevím proč ten ano a jiný ne
měřítko mám, aby vešel se do dlaně.
Nosím je ze zpustlých hřbitovů
z lesa a rozpadlých hradů.
Jeden je dokonce z terária hadů!

V bytě se hromadí munice zásoba
možná jsem potomek malého Davida.
Až si jich nasbírám tak akorát
sama si nakonec vyrobím prak?
Je to snad nemoc a není lék.
Možná si pod střechu stěhuju svět.
Kameny nahé skládám do vět.