tkanička

O život loudím
v podloubích
to spodní proudy
mne nesly
letem holubím
bez nadechnutí
... k smrti.
-------------------------------

Pusť si to zpátky
do diáků, do pohádky
dětských mraků
tam nejsou okna nemocnic
a v bílém jsou jen sněhuláci
nemusíš polykat, co chtěl jsi říct
a draci shora povypráví,
jak svět vypadá
a pan Lada
to nakreslí....
----------------------------------------------

Nebe je!
Kdo tvrdí jinak
neumí hlavu zaklonit
Zkus pít, pivo s pěnou
přitom se nepodívat.
Nemusíš klečet
ani ho vzývat
nad ptačí let
stačí jen o něm přemýšlet.
----------------------------------------------------

Rození, umírání,
pokaždé milá paní
bolí.
Je to jak slunce&stín
záleží, co bylo mezi tím!
--------------------------------------------

Zda ví, soudruh smrt,
že prd si z něho dělám?
tolika dejavu a klinickejch
a Deža ví, kolikrát na vlásku
mi visel a šel jsem po žhavým
a z třísel roura trčela
a tři se laxsně
v mojí haxně
hrabali
už chystali mi škrpály
a bednu dřevěnou
kdepak! To na nás horaly
neplatí!
My máme jinej proud
a hřebeny a úpatí
a jinak budeme plout....
----------------------------------------------------

je-li smrt koncem
tak i konce mají začátky
tkanička