V medovině

Myšlenky topí se v medovině,
na vině příchuť je mandlová
a taky smutky, žaly, břímě
a moje hlava dubová.

Těžká je tak, že táhne ke dnu,
neumím v tomhle světě plout.
Hladina už je v nedohlednu
a já se snažím vzpomenout...

..Jaký to je mít v srdci pocit,
že víš kam jít a o co stát.
Jenže já v černých dnech i nocích
démům musím vzdorovat.

V medovině se hlava topí,
dno je už téměř na dotek,
nepatřím mezi misantropy,
na sebe mám však často vztek.

Černá mi duše, uhelnatí,
z temnoty hledám cestu ven
co když se ale navždy ztratím?
Zůstanu tou tmou pohlcen...

Zvláštní je, jak se člověk mění,
kde byla radost je teď pláč,
a doufám s každým rozedněním,
že na ty rány najdu fáč.

Život se topí v medovině,
život co ztratil lesk a třpyt,
najděte zátku k lihovině,
snad ještě půjde zachránit...