Nathanael

Ránem zářilo slunce nad zahradou,
Nathanael řemínky si omotal.
Pod fíkovníkem nad skloněnou hlavou,
modlit se pokorně, jak vždy, započal.

Zaletěl k uším andělský hlas shůry,
v listech fíku světlo zlatě zářilo.
Pro něho zpívaly andělské kůry!
Teplo lásky ho po tváři hladilo.

"Hle, pravý Izraelec, v němž není lsti!"
"Ty jsi Syn Boží a král Izraele!"

Rozhovor vedli, vážně i vesele
a nebe se najednou červánky rdí.

Všechno si řekli, večer, bez ostychu,
o zázracích, kráse i lidském hříchu.

Nic o bolesti, ani o kalichu
Za posvátné noci, ve svatém tichu.