amné zie...

ze zmrzlého skla
se vzdouvají křehké vlny
ve vzduchu jsou tiše zavěšené žluvy
jako zlaté vějíře zalité sluncem
vzal jsem jednu z nich
uhladil jí peří
a ucítil voliéru ve svých rukou
opeřený vesmír
co se třepetá kolem srdce
pak se probrala
otřepala a vyletěla z dlaně

Finestra zírala na prach
s paleontologickou nadějí
z její rozevřené ruky se sypal písek
prsty roztažené
jako by chtěla chytit třpyt vzduchu
její pohled byl plný intenzity
hbité identifikovatelnosti
co dál už jen zvažuje
k čemu bych se dal použít

vzorec na předloktí
v ohnisku geometrické hádanky
vyzařoval otevřeným oknem k horám
a klouzavé křivky ňader
s rovinami stehen a ramen
byly součástí její tajné ranveje

povězte mi příteli
je možné vymyslet nahodilý svět
v němž by délka časového intervalu
záležela na náhodě?

samozřejmě
cikády ve křoví
mají také jiné chápání času
v podstatě se může odehrávat
všechno najednou

vynález času dovolil člověku
posunout pochopení událostí
které pro něj jsou příliš velké
než aby je pozřel na jedno sousto
smrt je jen selháním času
zrovna jako úhel
mezi dvěma stěnami
je jen homérským mýtem

usmála se
mám ráda tyhle rozmluvy
mezi lunárními přechody
jazykem velryb a vlků
ovšem pokud existuje místo
kam lidé odcházejí po smrti
tak jeho správci
budou mít s vámi pane pěknou honičku