O společné cestě

Když mi pokynula láska následovala jsem jí, i když bylo jasné, že její cesty budou tvrdé a strmé. Když mě ovanuli její křídla vzdala jsem se jí, i když mne mnohokrát zranila mečem, schovaným mezi perutěmi. A když ke mě promluvila , uvěřila jsem jí, i když jsem věděla , že její hlas může rozmetat všechny mé sny jako vítr severák, pustošící krajinu.
Má láska mne nejen korunuje, ale také přibíjí na kříž!
Láska mi dává růst, také však provádí v mém srdci tvrdý průklest.Neboť jak postupuje k samotnému vrcholu, laská mé nejněžnější větévky, chvějící se ve slunci, tak také sestupuje k mým kořenům, lnoucím k zemi a jimi lomcuje a cloumá, div ,mne zcela nevyvrátí.
Svazuje mne jako snop obilí. Vymlacuje všechna má zrna, aby mne zcela obnažila, prosívá mne , aby mne zbavila plev. Vymílá mne do běla.
Hněte mne dokud zcela nezvláčním a pak musím projít ohněm, abych se rozvoněla jako čerstvý pecen chleba.
To vše se mnou dělá láska k mému muži, abych poznala tajemství svého srdce, abych dokázala být s ním a přece zcela svá.
A když mě zachvátí strach a začnu hledat jen rozkoš a pohodu, vím, že by bylo lépe, kdybych zakryla svoji nahotu a odešla z mlatu lásky do šedého, jednotvárného světa, bez střídání ročních dob, kde snad se budu jen smát, ne však celým svým smíchem, kde budu plakat , ale ne všemi svými slzami, tam kde mne nikdo neuvidí celou, nahou a zranitelnou v mé kráse a nedokonalosti.
Lásce však postačuje láska, dává i bere sama ze sebe. Lásku nejde zkrotit, usměrnit, nejde nepřijmout její rány. Nejde ji řídit, neboť láska, uzná - li mne za hodnou, té cti bude sama řídit mé kroky a můj běh.
Chci roztát v lásce, jako horská bystřina, zpívající svou píseň noci. Chci přijmout bolest z přemíry něhy, přijmout zranění z pochopení lásky a krvácet dobrovolně a radostně pro muže, který se neptal, a vstoupil mi do života s touhou změnit svět a otevřít se mojí lásce a dát vše co má.
Chci probouzet se za úsvitu s okřídleným srdcem a vzdávat díky za další den naší lásky, odpočívat v poledním slunci a rozjímat o extázi lásky, vracet se večer domů s vděčností a pak usínat s modlitbou za milovanou bytost v srdci, s písní chvály na rtech.