Proč bych ti měla být nevěrná

Nemiluju tě.
Topoly v pozoru podávají ranní hlášení
obloha pod žárem slunce hoří
ptáci roztahují křídla a chystají se vzlétnout
ospalým perem píšu několik řádků.

Křičí dnes víc než obvykle
rozsvícená svíce pojídající temno večera
už nemůžeme hledat dál jehlu v kupce jehel
ačkoliv se mi za tebou šíleně stýská
pověz, proč bych ti měla být nevěrná?

Lži vysvlečených nálad odhalující bílá ňadra
pálí kupy příštích převleků
láska je naivní noční tanečnice
hřích a ctnost zmrzačených milenců
sžírá útroby a rozehřívá srdce.

Teď už je příliš pozdě na domněnky
dýcháme oba stejný vzduch
snář svůj naposled zavírám
z nebe se snáší slzy z mraků
počítáš každou další poslední
promočen deštěm boříš mosty
snad zbude jedno slůvko, ten tvůj hlas
co se ztrácí v husté stříbřité mlze
polykám tvou zapomenutou vůni
sama, jako ptáče vypadnuté z hnízda
uvězněná v dřevěné hrací skříňce.

Tak proč v prázdnu zoufale volám
tvé jméno, spása nebo prokletí
dítě bez plyšového medvídka v klíně
dráček s useknutou třetí hlavou
stojíc na kraji útesu v osamění
co rozlévá se bez varování po duši.

Byla jsem tvůj rudý srdcerváč
piková dáma v utajení
co před očima úsměv mění v pláč
jenže teď tolik stýská se mi
po pohlazení nehynoucí něhy
vyhaslá sopka, pevnost zřícená
když u studánky padám žízní
zase dovolíš mi z tvého těla pít.