Vepřoknedlozelovice nad Vínem - KAPITOLA 1. Jak se konaly volby

tady je obrázek všech obyvatel:
http://nd06.jxs.cz/374/465/ebbab23bec_94037801_o2.jpg

Bylo to uprostřed července. Nad ránem se na vesnici snášela hustá mlha.
Všude panovala napjatá atmosféra, protože se dnes měly konat volby.
V šest hodin vstal Proužek a šel do své restaurace podívat se, jestli je všechno v pořádku a jestli ho náhodou nějaký "Tygřík" nevykradl.

Proč zrovna Tygřík? Tygřík byl malý kluk, který bydlel sám na půdě, nechodil do školy a někdy když šel kolem obchodu nebo restaurace, "šlohnul" si rohlík nebo nějaké jiné jídlo. Tygříkovy rodiče byli zavření v městském vězení až do odvolání za buřičství proti Jejímu Veličenstvu Královně Alešce II Mašlové.

Proužek měl hodinu klid, protože kopáči chodili na snídani až v sedm hodin. K Proužkovi do restaurace se totiž chodili najíst skoro všichni občané z vesnice.
Teď vám ale řeknu něco o té restauraci. Nesmíte si ji představovat jako nějakou luxusní restauraci nebo hotel, kde přijde obsluha, vy si poručíte co vás napadne a oni vám to donesou. Totiž, u okénka tam seděl většinou Tlapka, Prožkův syn, a ten se zeptal, co co zákazník přeje a buď mu řekli, že to dnes nemají, nebo zavolali na Proužka či na druhého kuchaře Karla a řekli jim, co mají donést na stůl. Nebyl to žádný luxus. Stoly tam neměli a židle také ne, protože si je ještě neobjednali.

Jedlo se sice z talířů a příborem, ale na zemi. Ale jinak to tam bylo docela pohodlné. Vzadu byl výstupek z obrovské krabice s nápisem Carcasonne a tam většinou sedávali nejdůležitější občané vesnice. To jsou: ředitel kopáčů Medvídek, statkářka Ovce, zemědělec Camille, truhlář Ibis, pekař Danton, vinař Mikeš a obchodnice Aleška Šedá, která prodávala věci z města, které tu nikdo neuměl vyrobit a pořádala kostkové hry.

Proužek si řekl, že se dnes cítí na to, aby si zakandidoval na nějakého vysokého úředníka. Přemýšlel o tom, že by se mohl stát starostou, nebo alespoň nějakým obecním zastupitelem. Kdyby byl třeba pokladník, tam by si třeba mohl trošku nahrabat.
Proužek byl trochu lakomý, vychytralý a taky si uměl všecko spočítat. Napadla ho myšlenka, že aby si mohl nahrabat hodně, musel by hodně zvýšit daně a tak by si občané dávali menší porce a on by prodělal v restauraci.

Mezitím co přemýšlel, už ubylo půl hodiny a kopáči se pomalu začínali probouzet.
Když Hanoš otevřel oči, řekl Tučňákovi, který už seděl na polštáři z kamene: "Á, Tučňáku, proč jsem si já večer nedal tu gořalku, teď se cítím tak zesláblý!"

Hanoš a Tučňák bydleli ve skalním domě, který si sami vytesali. Spali na dřevěných postelích s kamennými polštáři, ale vůbec jim to nevadilo. Mohli by si pořídit ty nejlepší postele, královský lom jim velmi slušně platil, ale oni se drželi svých dřevěných postelí s kamennými polštáři a říkali, že jsou nejpohodlnější na světě. Jednou byli na návštěvě u Medvídka a Tučňák si lehl na jeho postel. Okamžitě z ní vyletěl, že se tam strašně propadá a že je to moc nepohodlné.
Tučňák je nejtlustší a nejsilnější občan v celé vesnici. Ti dva měli základní denní režim takový: ráno si dávali dvojitou vodku, k obědu většinou pivo a k večeři gořalku. Kopali pak ještě třikrát rychleji a ještě si zpívali. Měli dobré srdce, ale byli trošku hloupí.

"Hej, ty, Tučňáku, budeš kandidovat?" zeptal se Hanoš.

"Možná..."

"To já asi ne. Mě politika vůbec nezajímá." řekl Hanoš a šli na snídani k Proužkovi.

Mezitím už zemědělec Camille se svým synem Tuleněm běhali podesáté kolem pole, aby prý byli v dobré kondici.
"Tuleni, začneme práci až po snídani." řekl Camille. "Ale tati, nezapomeň, že jsou dneska volby, půjdeš se přece zapsat!" odpověděl Tuleň.

"Ale až odpoledne. Musíme přece nachystat ovoce na tu volební hostinu."

Bylo před polednem a dosluhující starostka Aleška Červená si nemohla ani představit, že už dnes se vzdá svého místa a odstěhuje se do města, protože když už tu nebude mít starostovskou imunitu, hned by ji postavili před soud. Aleška Červená byla totiž strašná starostka. Hrozně se vychloubala, že je starostkou a že je nejdůležitější osobou ve vesnici. Chodívala kolem pekárny, ucítila vůni povidlových koláčů a vždycky rozkázala pekaři Lvíčkovi : "Z moci úřední, vydej mi ty koláče, nebo tě strčím do vězení." A nejen koláče. Brala si takhle co se jí zlíbilo. A když se jí něco znelíbilo, zčervenala jako rajče a ctila svoje jméno. To jméno se na ni úplně hodilo, byla opravdu celá červená, od hlavy až k patě, klobouk, šaty, boty, všechno. Červená barva byla její nejoblíbenější. Ale jen dokud nedošlo na politiku. Když si za starostkou vlál červený šál, tak to bylo v pořádku. Ale když někde zavlál červený prapor, tak z toho bylo obecní vězení a na pěkně dlouho.

Jak to fungovalo na obecním úřadě? Byla jedna starostka a čtyři zastupitelé. Když se starostce nějaká vyhláška nelíbila, řekla: "Veto!" a pokud nebyli proti jejímu Vetu všichni čtyři zastupitelé, prosadila si svou. Když ona něco navrhla a zastupitelstvo to zamítlo, řekla : "Veto!" a zamítla to zamítnutí. Aby ji přehlasovali, museli být proti všichni čtyři a starostka měla pod palcem jednoho zastupitele, protože to byl její milenec a tak jí všecko prošlo.

Za chvíli se z ní stala taková obecní diktátorka. Byla čím dál víc chamtivější a chtěla větší a větší moc. A tak když byla v úřadě už dvacátý rok, si řekla:
"Už mě to tu nebaví, poroučet v takové zapadlé díře." Milenec jí sehnal místo u královského dvora. Tam ji nikdo soudit nebude a ještě bude mít naději na trůn, až se zbaví královny Alešky II. A tak se nadšená vesnice pustila do nových voleb.

Odpoledne vyšel na náves Ibis a začal svolávat všechny, kteří by chtěli kandidovat.
Nakonec se hlásilo sedm občanů: Medvídek, Camille, Mikeš, Danton, Ovce, Potrapka a Proužek. Když si to Ibis pečlivě zapsal do svého zápisníčku, řekl shromážděným občanům, ať jdou domů, a v rozhlase se hlásilo, že se ve tři hodiny mají všichni sejít v sále na obecním úřadě.

Mezitím ve škole dělali volební výzdobu do sálu.Někdo vyráběl vlajky a barevné řetězy z papíru, někdo vyšíval transparenty a Tygřík, který přišel do školy jen, aby dělal výzdobu, si troufl namalovat každého kandidáta a pod něj napsal jeho jméno. Když to viděla učitelka, řekla:
"Máš to hezké, ale v těch jménech máš celkem dvacet pravopisných chyb, kandidáti by se mohli urazit."

Ale potom byl pro učitelku další šok. Viděla, jak sedí Tygřík, Tlapka a Želva u hromady keramické hlíny a uplácávají z ní nějakou sochu.
"Co to je?" ptala se s úděsem ve tváři.
"To je Danton. Děláme mu sochu. Určitě to vyhraje a bude starostou." odvětil Tygřík. Učitelka spráskla ruce když to uviděla a málem se skácela. Chvíli se nezmohla ani na slovo a potom řekla:
"Tygříku, ty máš ale nápady! Moc nám tady do té školy nechoď, nebo tady bude blázinec." Představila si Tygříka, jak sedí v lavici, šťouchá do Tlapky, pere se, nedává pozor, hází papírky, je drzý a spí v hodinách. Když už do té školy stejně skoro nechodí, tak ať tam nechodí vůbec a nedělá jí tady rozruch!

Zatímco děti ve škole pracovaly na výzdobě, Danton se synem Lvíčkem pekli v pekárně hromady koláčů a rohlíků a říkali si, že u voleb musí být nějaké občerstvení. Také Mikeš neotálel, lil pivo s vínem ze sudů do lahví a pálil hodně gořalky. Zato obchodnice Aleška Šedá už si mnula ruce, jak se u voleb bude krásně propagovat její zboží. Ta jediná nedala zadarmo ani kousek. To Proužek byl smutný, když mu řekli, že se volební hostina nebude konat u něj, ale na obecním úřadě. Prý je to tam důstojnější nebo co. Ovce si taky říkala, že když bude ta hostina, mohla by zaříznout pár hus nebo klepnout prase, aby bylo hodně masa a také řekla krávě ať jde rychle chystat sýry a jogurty.

Medvídek se zatím pokoušel donést do obecního úřadu velikou hlasovací urnu. Ale urna byla na zhýčkaného Medvídka moc těžká. Zavolal si na pomoc truhláře Medvěda a Slona. Slon to byl takový námezdní dělník kterého si vždycky zavolal kdo potřeboval, takže jeden den nosil bedny s rohlíky v pekárně a jindy třeba zas kopal s Hanošem a jednou taky učil ve škole tělocvik. Ti dva dotáhli urnu do obecního úřadu.

Mezitím Hanoš a Tučňák nosili stoly a židle. Když byla dotažená urna, tak Medvídek, Ibis a Danton který přinesl pečivo začali ten zmatek řídit. Například určovali, kde bude stát urna, kde rozmístí tygříkovy obrázky a vlajky. Kdybyste se na ně podívali, tak by vám přišlo, že ti tři jsou šlechtici a Hanoš s Tučňákem nevolníci. Podle rozkazů nosili stoly a židle sem a tam, přetahovali urnu asi desetkrát a obrázky a vlajky také.
Do volební komise se přihlásili : Ibis, Aleška Šedá a kuchař Karel.

Ve stanovenou dobu se sešli všichni kromě malých Tygříka, Želvy a Tlapky, protože ti ještě museli něco dodělat. Ibis si stoupl na jeden stůl a řekl:
"Všichni jsme se tu sešli, abysme..."
A tu ho někdo přerušil: "Počkej!Nesešli jsme se všichni!"
"Ale sešli, nerušte mě!" vykřikl Ibis. Teď už bylo poznat, že hlas, který vykřikl na Ibise, byl od malé Žaby, která stále tvrdila:
"Chybí Tygřík, Tlapka a Želva."
Ibis naštvaně odpověděl: "Tak kde jsou, k čertu!"
Když tu do dveří vstoupila trojice malých dětí a nesla v rukou velikou sošku Dantona. Když se Danton spatřil, vyjekl: "Óó, co to jéé?!" a skácel se k zemi. Všichni se kolem něj okamžitě sběhli a Tygřík povídá: "Tak ho to dojalo, že omdlel!".
Ibis, který stále stál na stole, se začal smát, až se za břicho popadal. Když Dantona vzkřísili, sedl si na židli a začal říkat: "Fuj, to jsem se lekl. To snad není pravda."
Tygřík mu pyšně znovu ukázal sošku. Danton vykulil oči a chtěl ji dát pryč. Pak se ale začali smát všichni občané a malovanou Dantonovu sošku vystavili přímo na stůl volební komise, i když Danton zuřil.

Když byli v smíchu v nejlepším, vrazila do dveří starostka Aleška Červená a prohlásila: "Právě jsem si schválila vyhlášku o tom, že se další volby budou konat až za padesát let!"

Starostka se totiž pohádala s tím rádcem od královského dvora a tak se radši rozhodla zůstat tady. Všichni občané se přestali smát a zírali na ni s otevřenou pusou. Začali si mezi sebou mumlat a brblat.

"Okamžitě se rozejděte!" vykřikla Aleška.
"No tak jo..." řekl zklamaný Hanoš. Aleška Šedá a Proužek už se tlačili ke dveřím.

Ale Camille vyskočil na stůl a zvolal: "Ne! My se nerozejdeme!"
Občané se překvapeně zastavili. Camille si představoval, že je Camille Desmoulins z francouzské revoluce a řeční na náměstí. "Občané! Nebudeme poslouchat tu drzou a nehoráznou Alešku, která nás tady utlačuje a lže a krade z obecní pokladny! Občané, nenechme se uchvátit tou tyranskou Aleškou! Musíme si zvolit pořádného a čestného starostu a spravedlivé zastupitelstvo! Občané, sešli jsme se tady přece, abysme si je zvolili!"

Občané nadšeně tleskají a Camille se trochu zamyslel. Omylem zopakoval to co se nehodilo: "Občané, dnes v noci vyjdou ze svých kasáren tisíce Švýcarů a Němců, aby nás povraždili!"
Místo toho do obecního úřadu vtrhli tři Aleščini věrní zastupitelé a členové osobní stráž a všichni ozbrojeni píkami. Začali občany vytlačovat ze sálu.
Malý Tygřík jediný pochopil správně Camilla a doplnil ho: "Do zbraně, do zbraně, občané!" Dobře znal čtrnáctý červenec. Maminka mu o něm vyprávěla na dobrou noc, než ji strčili na rozkaz královny do městského vězení.
"Bravo!" zavolal Camille, popadl nejbližší talíř a hodil ho po ozbrojencích, ale vedle.
"Na co čekáte! Vytlačte je!" rozkázala Aleška.
Jeden ze zastupitelů ohrožoval s píkou malou Želvu.Ale Tučňák s Hanošem byli vždycky nablízku. Vyrvali mu píku z rukou, praštili ho no nosu.
Pod vedením Camilla se občané pustili do boje. Házely se talíře, létaly židle. Ani jedni neuměli s píkami zacházet a tak to vypadalo spíš jako hospodská rvačka.

Aleška Červená se lekla. Podcenila sílu občanů. Jeden zastupitel se strachy schovával pod stolem a plazil se pryč. Byl to ten starostčin milenec Zikmund Srdíčko. Uviděl to Tygřík. Neohroženě mu narazil na hlavu pletenou tašku ze zboží Alešky Šedé. Milenec nic neviděl a plácl sebou na schodech.

Ibis vyskočil na stůl a zvolal: "Teď se uklidněme, občané! Hej, Tučňáku, Hanoši, Slone, přivažte i ty zastupitele, ať tady máme pořádek!"
Ti tři poslechli. Ibis pokračoval ve své řeči: " Takže, občané, právě jsme před sebou měli krásné divadlo, ale teď už klid, budeme totiž volit."
Aleška Červená od stolu vykřikla: "To je urážka! Požaluju královně! Je to ublížení na zdraví úřední osobě! Půjdete všichni do basy!"
"Mlč!" okřikl ji Danton

Tygřík se proplazil pod nohama až ke stolu a smál se jí: "Ha, ha, tam tě strčíme my, ty jedna nabuřelá slepice! "
Ibis řekl: "Tak, teď se pěkně postavte do fronty, a komise ať zasede ke stolu. Ještě chvíli počkejte, musím si něco dopsat. Aleško Šedá, rozdej zatím volební lístky."

Tu ale kuchař Karel ustrašeným hlasem povídá: "Vždyť mi nemáme volební kabinku! A volit se musí tajně!"
Komise se začala dohadovat, proč to nikdo nezařídil.
"Tak se bude chodit volit třeba na záchod." řekl nervózně Ibis.

Aleška Červená vykřikla: "Lidi, to je úroveň, co?! Za mě to bylo tisíckrát lepší, pcha! Volit na záchodě! Neposlouchejte ty šašky, když mě pustíte, za padesát let budete mít krásnější volby. To se aspoň stihne nachystat..."
Ale nikdo ji už neposlouchal. Měli jí tak akorát. Aby nerušila volby, omámil ji Karel chloroformovým hadříkem.

Medvěd se Slonem šli na chodbu. Zjistili, že nemůžou urnu vynést nahoru do schodů, protože ji někdo roztřískal. Tak se začali shánět po něčem novém, když k nim přiběhl Tygřík a povídá: "Hele, co kdybysme hlasovali do Dantona?"
Koukali na něho, jestli je v pořádku. A Tygřík jim řekl: "Ale né do Dantona živého, ale do té mé sošky, je zevnitř dutá a má odklápěcí hlavu."
Zírali na něj jako na nějakého génia a řekli: "To je dobrý nápad. Kde na to chodíš? Přines to sem!"

Dantonovu sošku odnesli na záchod a aby to každý pochopil, napsali k němu cedulku: ZDE ODKLOPIT A VHODIT. Ale to bylo všecko. Nikomu o tom neřekli.

A tak se šlo volit. Jak si to uspořádali? Byla tam velká chodba v patře, u které byly dveře na záchod. Samotný záchod byl obklopený stěnami a sloužil jako volební kabinka. Venku na schodech a v sále se čekala fronta. Jeden vstoupil do "záchodní" chodby a otevřel dveře. V kabince na prkénku napsal na lísteček jméno kandidáta a strčil ho do Dantona. A pak šel další.

Když odhlasovalo tak pět lidí, přijela před obecní úřad černá limuzína. Vystoupil z ní jakýsi šedý úředník s černými brýlemi a šel přímo do obecního úřadu. Když vstoupil do sálu, koukal na frontu jako praštěný. Myslel si: "Čím se to ti lidé nalili, že všichni potřebují na záchod? Anebo mají v patře pobočku úřadu práce?“

Volební komisi řekl: "Dobrý den.Já jsem byl vyslán z královského města, abych se podíval, jak tady probíhají ty volby."
Ibis se na něj zděšeně podíval a prohlásil: "Úplně v pořádku, úplně v pořádku."

Vyslanec se rozhlédl po sále po přivázané dosluhující starostce,potlučených strážích a zastupitelích, zlomených píkách, pošlapaných ubrusech, rozlámaných židlích a roztřískaném talíři a zeptal se: "Opravdu?"

"Ano, ano, v pořádku, toho si nevšímejte, to bylo takové divadelní představení."
"A můžete mi vysvětlit tu frontu?" řekl vyslanec. Ibis byl v koncích. Přece si nemůže dovolit takovou ostudu, co by ve městě řekli!
Tak řekl: "Všichni jsou z těch voleb strašně nervózní."

Vyslanec chtěl jít nakonec taky na záchod. Všechny na schodech předběhl a chtěl vejít do dveří. Všem ukazoval svůj královský průkaz a říkal, že on má přednost.
"Nemůžete tam jít ani kdybyste si stoupnul na konec fronty!" řekl mu Camille.
"Nejste občan naší obce!" přidal se Danton.
Vyslanec to nechápal a dobýval se dovnitř a tak ho Hanoš popadl a vyvedl ho násilím ven dřív než stačil říct, že je vyslanec co má dohlížet na volby. V předsálí zakopl o ležícího milence starostky.
"Tady už nebudu ani minutu! Skandál!" vykřikl vyslanec. zahrozil pěstí a než ho komise mohla zastavit tak s limuzínou odjel.

Když se odvolilo, přesunuli se všichni občané do sálu a zasedli ke stolům. Ibis, Karel a Aleška Šedá šli zatím spočítat hlasy.
První na co narazili byl papírek od bombónu. A Aleška Šedá řekla: "To je strašné, oni už tam místo volebních lístků dávají smetí!"
A Karel přisvědčil: "No to jsou dneska lidi!"
Pak zjistil Ibis: "To je divné, představte si, že čtyři lístky chybí! Asi se někteří zdrželi hlasování."

Když sečetli všechny hlasy, vystoupil Ibis na komisní stůl a pronesl:
"Občané! Právě jsem vám přišel oznámit výsledky voleb! Takže, jako starosta byl o jeden hlas zvolen Danton!"
Danton seskočil ze židle a promluvil: "Děkuji vám za to, že jste mě zvolili. Budu dobrý starosta!"
Potom se ozval bouřlivý potlesk.

Některým se to ovšem zdálo divné. Když se Tučňák ptal asi pěti svých kamarádů, zjistil, že všichni volili Camilla. A určitě i spousta dalších lidí volila Camilla, protože se jim líbil jeho proslov a jeho statečnost, když je vedl proti Alešce Červené.

Ibis dále pokračoval: "Do zastupitelstva obce byli zvoleni: Camille, Ovce, Mikeš a Medvídek!" Noví zastupitelé povstali a poděkovali občanům za to, že je zvolili a spustil se další bouřlivý potlesk.
Proužek byl trochu zklamaný, že se nestal zatupitelem. Ale neměl být takový lakomec.

Potom se začalo na stoly nosit jídlo a pití. Občané začali hodovat. Tygřík se cpal, co jen hrdlo ráčilo a ještě si strkal do kapes. Slon začal hrát na harmoniku, Karel si sedl k obecnímu klavíru, Tučňák a Hanoš popadli trubky, Kráva si vzala housle, Medvěd basu a děti začaly zpívat.

K večeru se všichni rozešli a Hanoš, Tučňák, Ibis a Karel ještě dlouho do noci u Proužka hovořili o volbách a o zvolenených. Hanoše s Tučňáka moc nebavily řeči o politice a radši pili vodku, která zbyla z hostiny. Potom šli spát a celá vesnice se ponořila do černočerné tmy.

Hned ráno nový starosta Danton svolal zasedání rady. Když se všichni sešli, pronesl Danton svůj projev: "Milí zastupitelé, poprvé jsme se tu sešli, abychom projednali jak naložíme s tou Aleškou Červenou a jejímu věrnými a s jejími vyhláškami."
Odhlasovali si omezení moci starosty a zrušení všech hloupých a nesmyslných vyhlášek. A začali projednávat případ starostky :
Medvídek vykřikl: "Půjdou k soudu! Půjdou k soudu!"
"Ty ses zbláznil, vždyť ještě zatknou nás a ne je," řekla Ovce, "Vždyť jsme ublížili úředním osobám!"
A Mikeš řekl: "Ale oni proti nám použili píky! A předtím Aleška zabavovala věci z dílen a obchodů!"
"Ale pochopte, " řekla Ovce, "Vždyť ta starostka má vlastně ještě imunitu! Vždyť ty volby jsou vlastně nezákonné když je zrušila! A nezapomente na toho zatraceného vyslance!"

Camille přisvědčil: "Ovce má pravdu. Nemůžeme ji dát před královský soud."
Když tak řekl Camille, Medvídek a Mikeš souhlasili.
Danton se zeptal: "Dobrá, Camille, nepoženeme je k soudu, ale co s nimi hodláte dělat?"
"Nejspíš je pustit." řekl Mikeš.
Camille povídá: "Ne, nepustíme je. Ať si to odpracují!"
"Ale kde?" ptá se Medvěd.
"Na tento den bychom je mohli zaměstnat na uklízení v obecním úřadě. A pak? Vždycky se něco najde!" řekl Camille.
Danton okamžitě vyskočil: "Takže, teď se bude hlasovat."
Tak se stalo a všichni byli pro.
Danton řekl: "Tak tedy, vážení pánové a dámo, rozpouštím vás a Mikeš s Camillem ať to jdou oznámit Alešce Červené."
Camille a Mikeš šli k Alešce a ostatním, kteří byli pořád ještě v sále a řekli jim co rada rozhodla.

"Tak šup, šup, do práce!"
Aleška vyjekla: "Ééé, co? Pracovat? Já? Kde?" Bývalí zastupitelé se k ní přidali: "Cože? Do vězení, dobře, ale pracovat? Fuj!"
"Ano." řekl Camille, "Teď vás tady zamčeme a pěkně to tady poklidíte. A žádné flákání! Slon a Medvěd vám pomůžou a dohlédnou na vás!"
Tak odešli a zamčeli za sebou obecní úřad.

Další den dostali za úkol pročistit odpadní rouru.
Aleška Červená se zděsila: "Óch!" a omdlela. Zdály se jí krásné sny, že sedí ve vězení.
Když se za chvíli probrala, už byla na místě, kam ji donesli Hanoš a Tučňák se Slonem. Nedalo se nic dělat, musela se do toho pustit s nimi. Plánovala přitom pomstu, až se to donese královně, když v tom tam uviděla plavat čtyři papírky s nápisem "Camille".
Starostka nevěděla, proč se do žumpy hází papírky s názvem Camille a zeptala se tedy na to Tučňáka.
"Já nevím," řekl Tučňák.. "Ale podívejte, to je moje písmo! To je můj volební lístek!"
A to už Hanoš vykřikl: "A tady je můj lístek!"
"Ale vždyť já jsem ho dal do té urny!" hájil se Hanoš.
"To já přece taky!" řekl Tučňák.
Šel kolem Camille. Tučňák s Hanošem za ním běželi a vyprávěli mu o těch lístcích.
Camille zakroutil hlavou: "Cože? Vaše lístky jsou v odpadní rouře? Vy jste nehlasovali?"
"Hlasovali! Na mou duši! Odklopil jsem tu desku a pak dokonce i zatáhl za ten špagát!" řekl Tučňák.
"Já taky!Lístky v té urně zmizely!" přísahal Hanoš.
"Počkejte, vy jste to nehodili do té Dantonovy sošky?"
Hanoš řekl: "Proč bych je měl házet do koše? Mimochodem, byl to bezva nápad ho tam dát. Aspoň na něco se ta ošklivá soška hodila.Vyhodil jsem tam papírek od bombónu."
Camille se chytil za hlavu: "Vy jste ale hlupáci! Vy jste ty lístky spláchli do záchodu!"
A tak se Camille nestal starostou...

Nehádal se však o to a tak si celá vesnice žila šťatsně a spokojeně. Jenom Aleška Červená a její kumpáni ne. Ti tajně kuli plán na útěk a pomstu. Ale to až příště.