růže.trny.slunce.

černé nebe,
sivé světlo,
holá místnost.
Nemaje slova,utápí se veselá myšlenka v moři zloby,nenávisti,smutku.
Ach ano.Ty doby ,kdy nebylo na co vzpomínat.
Vzpomínka ,jako první vlaštovka rozechvělých slov vyznání lásky.
Minulost ,kdy jsem na holých svých dlaních postavil dům ,zasadil strom ,nezplodil však syna.
Ach lásko,zrádný cite!
Slza, pomalu stékající po mé tváři
hledá své poslání ,svůj cíl.
Na její nahé padající tělo se vtiskl obraz prvních slunečních paprsků ,uniknuvších y temné noci.Našla.
Světlo se láme do všech stran ,přináší uvědomění.
Odcházím ,ty vězení mé duše!
chci cítit všechny vůně ,vidět všechny tvary ,slyšet všechny zvuky přírody ,po léta mnou neslyšené!
Hned ,jak se rozední ,řeknu své lásce ,co si o ní myslím.
Nechť je tento den poslední ,smrt již nikdy nebude mým vládcem!
, ,Carpe Diem ,příteli.´´